Jdi na obsah Jdi na menu
 



Výběr některých akcí z roku 2008



Zde najdete výběr některých proběhlých akcí roku 2008:
  • 12.-13.9.  Speciální výstava SKS + Samojedí tábor   Mošovce
  • 2.8.           Fryštacký dogtrekking
  • 29.6.- 5.7. Kynologický tábor Svojanov
  • 22.6.         Voříškiáda Zlín-Mladcová
  • 3.-4.5.       Klubová výstava SKS + Deň samojedov  Skalica
  • 3.-4.5.       Kvalifikační závody mládeže v agility  Svratouch
  • 5.-6.4.       Agility Chvalnovská pohodička - Chvalnov
  • 26.-27.1.   MVP Trenčín


-----------------------------------------------
Speciální výstava SKS + Samojedí tábor 2008 Mošovce 12.-13.9.2008



Anet + Berry
Denča + Vikke



Speciální výstava - rozhodčí p. Bíroš
Berry
tř.otevřená
V1, CAC, CC
Vikke
tř.šampionů
V2, res. CC

JuniorHandling
Denča + Vikke
1.místo, 1.BIS JH
Anet + Berry
4.místo, 4.BIS

Preteky "Xambina púť" - Canicross - ženy - 1km
Anet + Berry
2.místo
z 10
Denča + Vikke
4.místo
z 10

Zkoušky canisterapie
Berry
SPLNĚNY
Vikke
SPLNĚNY
Canisterapie je pomocná terapie, kde se využívá pozitivního působení psa ke zlepšení zdravotního stavu klienta (u lidí mentálně postižených, u lidí v domovech důchodců, ...).



Před námi je již pro mě DEFINITIVNĚ poslední výstava se samojedama - kvůli času a hlavně dopravě. Moc mě to mrzí, protože vím, že takový skvělý klub, jako je samojedí - přesněji Samojed Klub Slovensko - se dlouho nenajde. Je to hlavně díky skvělým lidičkám, kteří se o něj náležitě starají a přenáší tak atmosféru na ostatní nadšence. Nejlepší na tom je, že tam přichází spoustu nových členů a to je výborné i pro budoucnost klubu... Tímto bych jim chtěla mooooc a moooooc poděkovat a zároveň je řádně pochválit snad se slovy, ať jim to tak vydrží, co nejdéle... Jste skvělý klub a je nám potěšením, že jsme členy!

Obrazek



Až nyní jsem se vyzbrojila mým novým ,,vystavovací" oděvem - tedy konečně jsem narazila na hezkou žluťounkou halenku s černou sukní, která mi padla hned do oka a navíc za přijatelnou cenu. Nojo, třeba se mi bude hodit i jinde...
Opět po dvojím koupání jsme se vydali s našima samojedíkama na úžasný víkend na Slovensko. Tentokráte jsme jeli do Mošovců. Počasí bylo předpovídáno chladné, což pro takové chlupáče jako jsou samojedi je naprosto ideální.

Měli jsme v plánu jet již v pátek ve složení já, Denča, strýc Černý (majitel samojedů) a hlavně naše drahé ,,sněhově" bílé polovičky, ale doprava nám nějak selhala. Vyjeli jsme proto časně v sobotu ráno. Cesta byla fajn, jen jsme se zadrhli nějak v dopravní koloně na Slovensku.
Po příjezdu do krásného rozlehlého kempingu jsme si zařídili ubytování a zaregistrovali jsme se na výstavu. Areál byl moc hezký, počasí vypadalo nadějně a občas vysvitlo i sluníčko. Jen byl celkem silný vítr, takže moc nechybělo k nachlazení.
Ke kruhu jsme si byly rozložit posezení a pak šly hafíky vyvenčit a následně začít česat.
Vyzkoušely jsme si pár figur, abychom se zahřály a pak se šlo už naostro.

První jsem šla do kruhu s Berrýskem. V katalogu byli přihlášeni ve třidě otevřené 3 psi, takže jsem si moc nadějí nedávala, protože Berry od té doby, co ho minule napadl pes, pořád na ostatní vrčí, tak se musí na něho dávat pozor. Nakonec jsem vstoupila do kruhu a nikdo nikde, byla jsem tam sama jen já. Berry pořád čuchal a moc se mi nevěnoval. Nakonec se nám to nějak podařilo, možná, že zapůsobilo nové oblečení (i když teda byla pěkná zima, takže ještě že jsem si vzala pro jistotu kalhoty, náramně se mi hodily). Získali jsme od pana rozhodčího hezký posudek a červenou stužku za 1.místo a úžasný titul CC. Mockrát děkujeme, velice nás to překvapilo =o)
Po nás nastupovala Deniska s Vikim. Viki taky nebyl ve své kůži, ale hezky to zvládli a hlavně nešli vůbec mimochod, což je úplně super. Gratuluju. Ve třídě šampionů měli konkurenci - jednoho pejska, který je porazil. Ale i tak je to pěkný posudek, známka i titul: V2, res.CC.

Obrazek

Obrazek

Obrazek




Po chvilce oddechu jsme nastoupili na soutěž JuniorHandling. Denisce to šlo krásně,přímo jako profesionálce. Jsou s Vikinkem hezky sehraná dvojice a moc jim fandím. Vyzařuje z nich sympatie a radost. Do kruhu s námi nastoupily i mladší dívenky, kterým to šlo taky moc pěkně. Vidím v nich budoucí handlerky. No a co my? Katastrofa. Vím, že za to můžu já - přiznávám svou chybu. Zasloužila jsem si to! Prostě v tu chvíli jsem byla tak rozhozená z toho všeho, že jsem nebyla schopna vnímat Berryho a v tu chvilinku se s ním sžít. Navíc mě pan rozhodčí trošku zaskočil, když mi zadal figuru áčko, tedy obrácené véčko (možná, že kdyby stál na kraji, tak budiž, ale pokud stojí uprostřed kruhu, tak já nemám šanci, protože zase nemám až tolik zkušeností). Figuru jsem předtím, ani do teď nepochopila. Něco jsem v tu chvíli tam udělala, něco absolutně neefektího, takže se ani nedivím, že ty mladší dívky byly lepší... Moc všem gratuluji a smekám před nimi...

Nyní jsme si šly konečně odpočinout - tedy zalézt si do chatky do spacáku a dospat nedospané (a navíc nedospané ze školy). Byla zima, takže stačily sotva dvě peřiny... Pejskové byli naprosto spokojení.

Následovaly závody o Pohár Humoresque Snowy Xamby, tedy "Xambina púť". (Závod na počest skvělé fenečky, zakladatelky chovu na Slovensku, která nás náhle opustila. Je nám to moc líto... ). Sotva jsme vylezly z pelechů, šly jsme se přihlásit. Chtěly nás napsat do kategorie dětí, ale to jsem protestovala =oD Souhlasila jsem nakonec se soutěží Canicross - ženy. Nikdo nedokázal odhadnout, jak je to daleko, jen že to bude takový okruh. Na startu jsme se nahlásily, že budeme běžet po sobě. Nejdřív jsem byla já a hned po mě Denča. Trasa obsahovala ze začátku rovinku, pak mírný kopeček, pořádný kopec, pak zpět z kopce a pak samá rovinka. Běžela jsem s citem kvůli ne ideálně zahojenému kotníku. Berry na startovní rovince i do kopečka pěkně táhl, což mě příjemně překvapilo. V půlce kopce jsem sotva popadala dech a skoro táhla hafíka já. Jsem v tomhle soutěživý typ, takže jsem to nevzdala a pořád běžela. Z kopečka to šlo líp, jen jsme pořád měla na mysli mou nohu. To už Berry valil skvěle. Pak následovala asi druhá půlka tratě. Bylo sice po rovině, ale přece jenom ta netrénovanost se projevila. Myslela jsem, že než doběhnu do cíle, tak odumřu za běhu... Nakonec jsem doběhla, hlavně že bez úrazu a celá. Celou cestu jsem sledovala Denisku, jak běželi s Vikim za mnou. Jen se teda občas zastavili, protože se Viki začuchal. Ale já jsem si po parádně užila. A pak že Berry netahá... Za chvíli bylo vyhlášení a já dávala pozor, protože soutěžící četli od posledních míst.10, 9, 8 ... 4.místo Deniska, ... 2.místo Aneta. Wooooow, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit... 2.místo za Canicross a k tomu za kategorii ženy. Byla to nejobsazenější kategorie. Mooooc mě to potěšilo. Získali jsme diplom, kde byla kromě jména napsaná kategorie a délka tratě - neuvěřitelný 1kilometr v čase 5min 34s!!! Jsem na sebe a na Berryho pyšná! Gratulujeme i ostatním účastníkům=o)

Obrazek

Obrazek



Ještě týž večer se konala členská schůze. Nejvíc nás z ní zaujalo Světové setkání samojedů při Světové výstavě v Bratilavě na podzim 2009. I když třeba bez našich samojedíků, určitě se tam budeme chtít podívat =oP Jak jsem psala, že nikam nejedeme, tak tohle je fakt výjimka, protože světová výstava tak blízko a k tomu se samojedíkama, to dokáže pěkně navnadit =oD

Za celý den plný zážitků jsme byly tak unavené včetně hafanů, že jsme se šly zachumlat do teploučkých pelechů. Jako gymnazistky jsme si nemohly odpustit se na takových akcí neučit, takže jsme si učení v polospánku ještě aspoň četly. Ale pak nás unava popravdu zkolila. Další den nás čekala zkouška canisterapie, takže se musíme my, ale především naši pejskové, příjemně vyspat.

Ráno po snídani jsme se všichni těšili na připravenou zkoušku. Nikdy jsme nic takového nedělali a ani na ostro neviděli. Maximálně jsem to načetly někde v knížkách.
Všichni členové zkoušky vstoupili do kruhu a čekali na další pokyny. Zúčastnilo se 7 samojedů a 1 bullmastif. Jako vedoucí canisterapeutických zkoušek se ujala Martinka Michálková, takže jsme byli zvědaví, co si na naše pejsky přichystala. Zkouška obsahovala reakce pejska na prohmatání, reakce na bouchnutí předmětů, reakce na berle a plno dalšího. Bylo to velice zajímavé pozorovat pejsky, jak reagují, když jsme sami předem nevěděli, jak mají reagovat :-) Po dlouhém přezkušování pejsků nám nakonec oznámili, že VŠICHNI pejskové zkoušky SPLNILI! Všechny mile potěšilo, že jejich pejskové mají licenci canisterapeutického psa. Jsme na to velice hrdí =o)

Obrazek

Obrazek

Obrazek




Pak následoval ještě běh agility spojený s cestou na severní pól. Hra spočívala v tom, že se běžel okruh asi 15 překážek, pak se vzal tácek se sklenicí whiski, který se měl dopravit na pařez, pak si navléct šálu, rukavice, čepici a psovi postroj a doběhnout k cíli. Moc to k agilitám daleko nemělo, ale sranda to teda byla velká a to je hlavní =oD
Pak jsme se šly sbalit a nachystat, protože jsem čekaly na odvoz. Nakonec jsme se rozloučili se skvělými přáteli, kteří mi blahopřáli ke skvělému úspěchu v agilitách. Nejdřív jsem tomu nevěřila, ale hned mi strčili senzační cenu (deštník, pouzdro, ...) do ruky za 2.místo. Byla jsem nadšená. Díky moc.
Tak a konečně se vyjelo domů. Vůbec se nám odtud nechtělo, ale doma je doma a škola volá... =o(

Cestou domů jsme přemýšlely, jak bychom mohly uplatnit naše čerstvé canisterapeutické samojedy. Napadly nás dvě myšlenky: školka či pravděpodobnější asi škola. Pořádně to promyslíme a třeba to vyjde.
Víkend byl naprosto super, díky skvělým lidičkám. Díky, Denčo, že jsme jeli spolu a skvěle si to užily. Bez tebe by to nebylo ono =oP


Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Chovatelská stanice: 1.místo Yoshi and us


Obrazek

Společné foto


Obrazek

Hromadné foto Samojed Klubu Slovensko


Plno dalších fotek od Denisky: www.platuska.rajce.net









IV. Fryštacký dogtrekking 2.8.2008



Anet+Sam
 


kategorie
čas
umístění
tw1 - turistická trasa, ženy do 35 let
9:32
13.místo / ze 17



Dog-trekking je soutěž definovaná jako ,,extrémní vytrvalostní sport, při němž stanovenou trať absolvuje člověk se psem, kteří jsou spojeni buď canicrossovým postrojem a vodítkem nebo vede psa na vodítku, v určeném časovém limitu." Již vloni mě na tuto soutěž nutili, ať to aspoň zkusíme a uvidíme. Rodiče mi to rozmlouvali, že vůbec nemáme natrénováno, že je 40km celkem daleko, že to neujdu ani já ani pes. Nakonec mně to opravdu rozmluvili. Šla jsem aspoň omrknout start a cíl a pokecat pro mě z ,,bláznama", co takto šílí často. Už tam mě jedna slečna upozornila, že tento sport je velice nakažlivý. Napřed jsem to nepochopila, ale nyní to potvrzuji =o)
Letos místo výletu s rodinou do Prahy jsem byla doma, ,,užívala" si brigády a hlavně jsem měla čas na trénování na trekk. Musím uznat, že se mnou pořadatelé - hlavně teda Broňa Růčka - museli mít se mnou ohromnou trpělivost, protože jsem je neustále terorizovala dotazy ohledně trekku, ale moooc mi pomohly!
Při letošní přípravě jsem se trochu vyzbrojila lépe než kdy jindy. Koupila jsem si dokonce krokoměr, který měří jak kroky, tak kilometry a dokonce i spálené kalorie... Dále jsem někde vyhrabala mapu Hostýnských a Vizovických vrchů, která mě doprovázela i na soutěži. Mezi mé první tréninky patřily výlety ze Zlína do Štípy (v lese jsme s Vendou a se Samem zabloudily, ale nakonec jsme se našly), do Lukova, pak opět ze Zlína do Štípy (ale tentokráte přes cyklostezku, takže jsme se neztratili), skoro na Příluky, ze Štípy do Zlína, a naposled ze Štípy přes Lukov do Velikové a zpět =o) Samik absolutně nadšený za každou procházku a nejlépe, když mohl táhnout na postroji. Pár dní před závodem se rozrostla naše výbavička o půjčený od Renči a od Jardy ManMaťácký postroj, canicrossovou šňůru a pás kolem pasu člověka, za což jim hrozně moc děkujeme, protože pohodlí je nejdůležitější!
Den před závodem jsem se dozvěděla, že strýc Tonda - majitel samojedů - se mnou na závod nepůjde a tím mě hodně sklamal. Myslela jsem, že jako nováček nebudu sama a tím mě o trochu víc povzbudil. Takže mi sebevědomí opět pokleslo...
Sháněla jsem někoho, kdo by mě povzbudil a především poradil, jak to chodí atd. V kontaktech na ICQ jsem hledala lidi ze startovky, ale nikdo ICQ neměl. A pak mě to trklo! Vždyť Lucka s choďákem Darrim na dogtrekku taky byli a dokonce byli ONLINE, takže proč se nezeptat. Nakonec jsem ji pečlivě vyzpovídala, což mě obrovský pomohlo. Díky moc Lucy =o)

V pátek večer byla prezence účastníků ve Fryštáku na chatě Elišce. Když jsem tam dorazila, celkem jsem se zděsila z neznámého. Šla jsem se zaregistrovat a tam mi předali itinerář cesty. Myslela jsem, že to bude třeba mapa s vyznačenou cestou, ale byl to jen prostý papírek, na kterém byl napsán popis cesty slovně, ale zato absolutně srozumitelně. Hned jsem si rozložila svou mapu a hledala kudy se půjde. Naštěstí jsem tam vše překvapivě našla. Velice mě to povzbudilo a nálada už byla veselá. Přisedla jsem si pak ke skupině trekkařů a kecali jsme o všem možném. Čekali jsme tam všichni asi ještě hodinu a půl na meeting - rozpravu o cestě. Ovšem to nebylo zas nějak významné, protože tam přečetli, co bylo napsané na papírku. Byla jsem se dívat ještě na startovku, ve které jsme startovali s číslem 21 v čase 7:20. To už tam přijela pro nás Štěpka a šli jsme spát k nim do Lukovečka. Protože mají pejska Dička a moc se nemají se Samem rádi, tak Samik spal v garáži. Málem sice sežral majitele domu, ale hold je to náš trhač =oP
Ráno bylo příjemně, a tak jsem se zbalila, šla vysvobodit a protáhnout Samika a jelo se do Fryštáku. Tam byla perfektní atmosféra před startem jednotlivých dvojic. Vyhlásilo se startovní číslo, jméno jak účastníka, tak psa, dala se jim kartička s startovním časem a odstartoval čas. Startovalo se po minutě a hrozně rychle to ubíhalo.
Číslo 20 už odstartovalo a na start přichází číslo 21, což jsme my. Tři, dva, jedna, teď. První 4km se šly po místním značení (fáborky Bono). Členská základna byla pod kopcem, takže první úsek byl obří kopec. Pak byla dlouho rovina, na které jsme byli přebíháni běžícími ,,namakanci" a pak byl další, ale větší a delší, kopec. Sam neustále táhl dopředu a nejvíce, když nás někdo předběhl. Myslela jsem si, že s tímto taháním moc daleko nedojdeme, protože bude rychle unavený, opak byl ale pravdou, což pro mě bylo neuvěřitelné... Ze začátku jsem svůj itinerář ani mapu vůbec nepotřebovala, protože to šli všichni skoro v jednom chumlu a nahlas říkali, kam se jde. Následovaly další rozcestníky a dostaly jsme se na 5,5km. Šli jsme s mírného kopečka a v tu chvíli nás začalo předbíhat moc týmů. Zaslechla jsem paní s labradory, jak se baví, že teď je ještě chladněj, tak si musí nahnat čas během, protože pak bude horko a už psi nebudou tak moct. Předběhly nás a tak jak Samik táhl, tak jsem si myslela to co ty paní před náma. Nahodila jsem s nimi tempo a asi po 70m mírného skopečka se mi zvrtla noha, Sam tahal a spadla jsem. Paní se otočily, zeptaly jestli dobré a utíkali dál. Věděla jsem, že je to pro mě špatné, protože jsme kdysi na táboře taky utíkali v lese a já jsem spadla a vyvrtla jsem si kotník. Holky pomohly odnést do tábora a jelo se na úrazovku, kde mi daly otrézu... No nic, ortézu jsem teďka s sebou neměla, ale v povinné výbavě byla povinná lékárnička. Došla nás paní s pánem s beauceronem, co jsme je předběhli a poradili mi, ať si to obvážu obvazem. Byli moc hodní a hlavně ochotní, ale nějak jsem si to zafačovala sama. Srdce jsem měla nacpané adrenalinem, odhodlaností a soutěživostí, takže vůbec nepřicházelo v úvahu se vzdát. Řekla jsem si už při příhlášení na závod, že když nebudu moct nebo pes, tak to vzdám. Ale zatím bolest nebyla tak hrozná. Pokračovali jsme dál a míjeli i pána s paní s beauceronem, tak se ptali, co noha. Cestou jsme se doháněli skoro se stejnýma lidma, protože jsme šli stejným tempem a každý dělal přestávky někde jinde. Chvíli jsem šla spolu s paníma, které měly samojedy. Jak jsme si povídaly, tak jsme nedávali pozor na cestu. Spíš některé značky jsou špatně viditelné na stromech schovanými větvemi. No nic vrátili jsme se celá skupinka i s těmi, co šli za námi špatně. Pak byl celkem velký kopec na Pardus. Cestou jsme potkali i ,,aktivisty", kteří milují trekky natolik, že vyjeli jak se psem (irskou setřicí), tak i s kočárkem se čtyřměsíčním dítětem po terénních cestičkách kopec nekopec. Opravdu jsem je obdivovala, protože jsem měla co dělat, abych to vyšla sama, ne ještě tlačit kočárek... Na Pardusu jsme si dali první takovou větší přestávečku s krásným výhledem do daleka. Zase jsme se potkali se známýma ze skupinky ;-) Dole pod kopcem jsme se zase potkali s mladou dvojicí ze Slovenska (Marka s Jack Russellem Chico a Livii s huskynkou Kity), a tak jsem šla kousek za něma. Blížila se Kontrola K1. Vůbec jsem netušila co to znamená, myslela jsem si, že tam budou lidi a odškrknou mi okénko na papíře, že jsem tudy prošla, ale už u prezence nám říkali, že si to budeme cvakat sami. Naštěstí předemnou šla paní, tak jsem viděla co se má dělat. Kleště byly zavěšené na stromě a měli jsme si to políčko cvaknout sami. Slováci si před Chvalčovem dali přestávku a já jsem pokračovala dál. Ale, ale,... Najednou jsem byla první - nikdo předemnou, nikdo za mnou. Pokračovala jsem po červené. Najednou červená vedla do lesíka a pak podle mě okruhem zase zpět, protože tam jinak vedl potok. To mě natolik rozhodilo, že jsem se vrátila o kousek zpět a zastavila paní s malamutkou (do které se Sam mimojiné zamiloval :-). Vytáhla mapu a přemýšleli jsme. To nás dohnali Slováci a nakonec jsme uznali, že tak cesta vede asi přes potok. Teda potok byla to taková malinká vodička (tak 5 cm vody na výšku a 1m na šířku) a přes ní kameny. Sam se skoro v každě kaluži čvachtal a někdy i pil, takže se mu i tahle říčka hrozně líbila. Zato já jsem z toho byla překně vyjevená :o), ale zvládli jsme to. Šla jsem dál a všichni za mnou. Byla tam dál taková cyklocesta, dost široká a na které určitě jezdí i traktor. Všichni mě následovali, tak jsem si myslela, že jdu dobře. Ale pořád mě to nedalo, tak jsem počkala na Slováky, kteří si mysleli, že když není kam odbočovat, tak tam červená nebude. Kousek jsme popošli a fakt nám to vůbec nedalo, tak jsem počkali i na paní s malamutkou. Hostýn od Chvalčova měl být asi 3km a paní říkala, že jdeme určitě dobře, že jdeme do kopce a Hostýn je přece na kopci. Tak jsme pokračovali, až jsme přišli na rozdvojení cesty. Nikdo se neodvážil jít dolů, protože kdyby se ukázalo, že jdeme dobře, tak by zase musel jít pracně nahoru. Paní říkala, že Hostýn je určitě ten kopec vlevo, tak šla cestou vlevo. Já jsem jí nevěřila a šla se radši ujistit dolů a když mě Slováci uviděli, tak se odhodlali mě následovat. Nakonec jsme zjistili, že paní šla úplně špatně, že jsme zase přehlédli značku, která vedla vpravo. Pokračovali jsme i se Slovákama pořád do kopečka a já jsem si myslela, že Hostýn už tady někde bude. Hm, to jsem se jenom mylně domnívala. Jak neustále stoupáme výš a výš, tak najednou se objeví předemnou tabule - naučná stezka označená čísly 1-6. Teď jsme došli k té šestce, což mě absolutně vytočilo =oP Pak jsme stoupali dále a čísla postupně ubývala na hodnotách. Za číslem dva jsme si udělali všichni další pauzu na napití pár desítek metrů před vrcholem. Pořád jsme mysleli na ,,tetu" s malamutkou, kam asi došla, když šla na jiný kopec. V tom se Marek (ze Slovenska) zeptal, proč jdeme po červené. Náhle mě orosil pot, jak kdybych ho už za to veliké kopčisko neměla dost! Málem jsem leknutím spadla z kopce! Na dotaz jestli si dělá srandu mi odpověděl, že jsme měli být dávno na žluté. Podívala jsem se do svého itineráře a do své mapy a hned jsem ho vyvedla z omylu. Po žluté jsme měli jít až z Hostýna zpátky a zatím jsme na Hostýnku ještě nebyli, pokud já vím! I kdybychom šli špatně, vyšla bych ten kopec a pak se vrátila kamkoliv na zastávku a jela domů. Protože jsem toho kopce už měla plné zuby. Díky mně jsme vyťapali těch pár nekonečných metrů strmým kopčiskem nahoru, cestou potkali ještě jednu tabuli a dostali jsme se NA HOSTÝN!!! Všude plno především věřících lidí, takže jsme vypadali jako excibionisté a k tomu se psy =oD Slováci z toho byli vyděšení taky, protože nic takového neviděli, takže jsem tam chvíli sloužila jako průvodce. Já jsem se Samem zakotvila v trávě pod stromem ve stínku a oni šli dolů do hospody se naobědvat. Nakonec jsem za nimi zase došla, protože jsem po cestě někde ztratila itinerář, jak jsem ho nesla v mapě nahoru. Už měli dojezeno, a tak jsme se vydali na cestu opět společně. Tentokrát to bylo po žluté ;-)

Cestou zpět jsme se všichni představili, když jsme teda toho tolik spolu strávili =o) Zpátky se šlo první půlkou cesty po cyklostezce (rovina a z kopečka) na Rusavu a pak zase lesem a dokopečka :-( A to nám moc na sebevědomí nepřidává... Na Rusavě jsme se stavili doplnit zásoby do studánky. Jak jsme se chystali na cestu, tak jsme zahlídli paní s malamutkou a rychle jsme ji následovali. Říkala, že do Fryštáku už nejde, že to celé obešla a jede domů, a tak jsme se vydali dál. Za Rusavou jsme se na okamžik ztratili z modré, ale pak jsme se ,,počuchu" zase našli. I když se Marek U Dubu díval, přehlédl kontrolu. Pan s kolíí před náma nás na to upozornil, a tak jsme vyslali jednoho člena (kdo jiný vyhrál konkurz než Marek), aby nám všem šel pro K2. Čekali jsme na něho s Livií tak na 0,5km a pak jsme pokračovali úspěšně zpátky. Pod Ondřejovskem byla poslední kontrola K3 a pak cílové 4km k chatě. Byly úplně nekonečné a asi 300m před cílem dokonce začalo pršet.

Nakonec jsme došli pro mě ve skvělém čase v 16:52 a šli jsme tedy cca 9,5h =o) Jsem na sebe a na Sama pyšná =o) Sam mě za sebou vláčel skoro celou cestu, protože jsem ho s tím zvrtnutým kontíkem neustále zdržovala. Pro kotník byla nejhorší rovinka a cesta z kopce, ale to Sam byl zase nadšený, že může tahat, protože do kopce měl co dělat sám se sebou. Chuďátka jsem ho musela vždycky brzdit, ale pak jsem mu dala osmimetrové flexi-vodítko a to se mu líbilo. Mně taky protože tak moc netáhl.

Celá soutěž nás natolik ohromila, že se příští rok zúčastníme na 100%! Konečně nějaký sport, kde nezáleží na rychlém sprintu, ale spíš na vytrvalosti a na tréninku... Sam mě přesvědčil, že i když mu už je 6,5 roku, tak je stále šťastný za jakoukoliv procházku a skvěle strávený den v přírodě. Pro mě je zase výhodné, že pes musí být celou dobu na vodítku, takže se nemusím bát, že uteče za zvěří. Mám ráda psy a přírodu a když vše mohu spojit, je to to nejkrásnější na světě =o)
PS: Děkuji všem co mě nutili za tip...

Wooow. Čerstvě jsem se dozvěděla vynikající výsledky. I přes zranění nejsme poslední a obsadili jsme nádherné 13.místo! Jsem na Samika opravdu hrdá =o)

Obrazek






Kynologický tábor ve Svojanově
29.6.-5.7.2008


Anet + patterdalka Kessy
Venda + Samik
Denča + Viki
Honzík + chesapeačka Chelsea

Bětka Vlachynská + kníračky Amy a Ari
Kačka Vránová + australačka Abbey
Verča Beránková + australačka Ashley
Peťa Cyroňová + kříženka Betty
Makča Jiřičková + skoťanda Bexy

Tábor byl úplně skvělý. Moc jsem se na něj těšila, ovšem největší nervy byly z toho, jestli Kesska nezačne hárat a taky co Chelsinka bude říkat malým psům, které údajně nesnáší. Naštěstí vše proběhlo v pohodě, Kessy nehárala, Chelsea respektovala ostatní (až na výjimky při agility, že Honzíku). Ale! Ale zato Viki začal kulhat na přední packu hned v úterý, takže Denča s Vikim ani moc necvičili...
Vendulka jela se Samem a s Kesskou už ráno, abychom se nemačkali všichni v autě. Jeli do Svojanova s naší mamkou a taťkou (moooooooooooc jim za to děkuju). Před vystoupením na výstavu jsem Vendi ukázala, že jedou do tohoto Svojanova u Svitav. Za hodinu mi volali, kde že je ta přesná adresa, že to tam není, že jsou v jiném Svojanově. Myslela jsem si, že si dělají srandu, protože na internetových stránkách bylo napsané: POZOR JE VÍCE SVOJANOVŮ. Říkám si, ono bude sice více Svojanovů, ale ony budou někde na druhé straně republiky. Ovšem! Prej je tábor někde 40km od tohoto Svojanova, tak naštěstí dorazili i do toho ,,pravého". Po výstavě jsem nakonec jela s Denčinými rodiči, Denčou a Honzíkem (taky moc děkujeme). To se strýc ještě na výstavě smál našemu taťkovi, že dojeli do toho špatného Svojanova :-D Vydali jsme se na cestu podle JPSky a objeli 2x celé Brno. Pak jsme pokračovali směr Svojanov! A? Dojeli jsme do Bouzov - Svojanov. Jelo se takovou skoro polňačkou a dojeli jsme k chalupě, kde jsme se radši zeptali domácích. Paní se zasmála a řekla, že ten tábor je v jiném Svojanově, že už se tam včera ptali další tři lidé se psama =oD Celé auto vybuchlo smíchem... Nakonec jsme si zajeli jen 30km. Konečně jsme dorazili správně!
Ubytovali jsme se za Venďou a taky za Nikčou Balajkovou, která jela na tábor se svými čtyřmi psy. Naštěstí se všichni snášeli v pohodě. Únavou jsme brzy všichni usnuli a psi samozřejmě v našich postelích =oP První noc jsem se tedy moc dobře nevyspala :-D
Hned druhý den jsme byli přiřazeni do bloků - poslušnost, agility, juniorhandling. Ostatní bylo dobrovolné - obrany, flyball, stopy, dogfrisbee, coursing, ... Všeho kromě stop jsme se aspoň jednou zúčastnili.
Bylo super, když jsem si mohla KONEČNĚ půjčit nějakého pořádně aktivního psa. Kessy se ukázala jako naprostý blázen do jakýchkoli aportků. Dokonce se překonala a skákala pro míček i do rybníka vedle našeho pavilonu. Hold aportérský pud vyhrál!
Na poslušnosti jsme byly asi jen 3x, protože jsem to jaksi pak zasklila. Vedla nás Olga, která dobře radila, protože má zkušenosti s belgičákama. Úplně mě překvapilo, jak Kesska pěkně poslouchá. Vůbec jsem to od ní nečekala...
Nejvíce nás bavily jak jinak než agility. Byly jsme přiřazeny do úplných začátečníků, protože Kessynka agility viděla jen párkrát a já jsem chtěla začít úplně od začátku. Teďka bych potvrdila, že to bylo nejrozumnější. Navíc jsme měli NEJLEPŠÍ VÝCVIKÁŘKU AGILIT ZITU. Za prvních pár dní jsem přišla na Kessčinu taktiku. Když jsem jí totiž mávala přes skočky míčkem, tak už doma jsem přišla na to, že jsem ji upoutala sice míčkem, ale nevěnuje pozornost ničemu jinému a mé tělo vůbec nevnímá. Naopak když jsem běhala na pamlsky, tak zase běžela pomalu a nebylo to ono. Někdy je i odmítala. Takže moje nová technika: ukázat míček, písknout míčkem, schovat do kapsy a běžet!!!
Dále jsme zkoušeli dogfrisbee. Kessy je obří aportér, takže zase když se zahryzne, tak nepustí. Naštěstí skvělá výcvikářka Katka nám vhodně poradila. Mohli jsme si půjčit i její talíře a tak jsme si vytvořili skupinu a zkoušeli různé hody.
Na flyball jsme si jednou přivstali. Kessy práci na boxu (totiž ještě shootu) zvládala výborně, ale nechápala, že musím nejprve skočit skočky. Vždycky nějaké vyhla. Ale to se dá naučit.
Byla jsem hrozně zvědavá na Kessčin coursing, protože je to teriér a ten to má v krvi. Hned jak běžel druhý pes, tak věděla o co jde. Nechápu jak, ale teriér se hold nezapře! Její běh byl celkem rychlý a hrozně jí to bavilo. Nechala jsem ji běžel ale jenom jeden okruh (cca 300m), protože by se ulítala k smrti. Už tak moc nemohla dojít ani k chatce. Za celý tábor běhala 3x a to jen jednou...
Vystavování a JH vedla paní Brychtová. Je to velice sympatická paní, která má s vystavováním obří zkušenosti, které velice ráda předává ostatním. Zajímal mě její názor na Kessynku, hlavně teda na postoj a na ucho, ale říkala, že postoj má skvělý a ucho se už nepraví. Ale aspoň ten postoj mi pochválila...
Dozvěděli jsme se, že má přijet i figurant. Že zkoušet obrany mohou jak začátečníci, tak pokročilí, tak jsem si říkala, že by to Kessku mohlo bavit. Napřed jsem se dívala na výkony borderek, a především velkým psům a vůbec jsem nechtěla ani Kessku vodit, ale navnadila mě paní s malými špicy, kteří kouslali do hadříku. Já jsem cvičení obran viděla snad jedenkrát na cvičáku, tak jsem vůbec nevěděla co mám dělat, co říkat psovi, atd... Ale naštěstí pan figurant byl se mnou velice trpělivý a všechno mi říkal x-krát, abych to dělala a toto zase nedělala... Chudák byl ze mě úplně mimo. Velice pochválil Kessynku, že jí to na její velikost pěkně jde. Ptal se i co je to za plemeno a moc ji chválil. Troufám si říct, že to byla i srandovní podívaná pro diváky =o)
Každý večer bylo přichystáno DVD s komentářem paní Brychtové. Bylo to především s Cruftu o vystavování, ale i agility, dogdancing, ... Taková videa mě úplně nadchla a každý den
jsem hltala všechny možné informace...
Součástí tábora bylo i povídání o canisterapii (Stáňa) a obedience (Olga). K slyšení byly především jak pozitivní, tak negativní zkušenosti ze zkoušek, tak i praxe. Jak jsem se o to zajímala, že by to bylo pro mě, tak mě to celkem odrazuje, protože napřed musím mít na to vhodného psa a pak teprve něco dělat.
Byla připravena i přednáška psovodů Vězeňské policie z nedalekého Mírova zaměření na drogy a omamné látky. Ukázali nám jak se psi na takovéto hledání učí a
samozřejmě i práci psa v praxi.
V sobotu se konaly závody v agility. Kessy nejdou zahnuté tunely, takže jsme moc šance neměli. Ale je skvěle rychlá a už umí všechny překážky - kromě toho zahnutého tunelu =o( Rovné proletí bezproblému... Je to velká škoda. Ale určitě to natrénujeme dopříště.

Celý tábor mě velice nadchl a tak příští rok určitě nebudu váhat a pojedu zase. Ale to abych si začala šetřit, abych tam byla třeba i 14 dní =o)





Intercanis (MVP) v Brně 29.6.2008


Berry - třída: otevřená - V3

Celý tento týden byl zvláštní. Ve škole naštěstí už pokoj a čekalo se na vysvědčení. Zato doma fofry s pejskama... Samojedi byli už vykoupaní, prvních pár dnů byli se Samikem úplně v klidu puštění, než jsem vynadala Berrymu, že nesmí chodit ke králíkům. V tu chvíli Samik vystartoval po Berrym a vypukla hrozná rvačka. Já jsem si vykřičela hlasivky a pak jsem nemohla 2 dny mluvit. Naštěstí Viki jen tak 2x se trošku zakousl, ale hned pustil... Já jsem byla na dvoře sama a tak jsem držela Berryho ve vzduchu a Sama odkopávala nohou, která to taky zchytala =o( Sam ale úplně zuřil, takže ho odehnat bylo těžké. Nakonec se mi to podařilo, nervy jsem měla úplně mimo a ještě půl hodiny jsem to rozdýchávala... On z toho nejvíc vyšel Sam, protože měl mnohačetné kousance po hlavě a dost ho to bolelo. Jenže ještě z toho mi nervíky uletěli úplně. Bylo mi hrozně... Teďka už Sam zase nenávidí samojedy =o(
V sobotu si Berry s Vikim hráli na zahradě a pak najednou Viky začal kulhat na přední packu. Myslela jsem si, že si ji jen namohl, ale pajdal na ni celý den... To mě taky rozhodilo, hlavně kvůli tomu, že měl zítřejší den absolvovat JH a následný týden psí tábor. Nakonec v neděli ráno byl v pohodě, což byla jedinná pozitivní věc.
Dále se řešil tábor, který měl začínat od soboty, ale my jsme tam dojeli až v neděli, protože jsme jeli ještě vystavovat Berryho. A to jsme ještě před výstavou jeli dřív, abychom se stavili pro Kessynku, která jela taky na tábor.
V konkurenci tří psů získal známku Výborný 3. Paní rozhodčí byla velice milá, moc si jí vážím, protože snad takovou pohodářku jsme nikdy nepotkali. Ovšem ve třídě otevřené byli hezčí ti ostatní pejskové. Tak trochu jsem jim to i přála...
Tohle byla Berryho poslední oficiální výstava, protože už zjišťuju, že to leze do peněz a že jestli by byl Berry šampion nebo ne, moc by se toho nezměnilo. Aspoň budeme jezdit na klubovky, kde se užije mnohem více srandy =o) Třeba v září do Mošovců ;-)
Denča byla jak v sobotu (s westíkem), tak v neděli s Vikim na JuniorHandlingu. S Vikim postoupili dokonce do semifinále, ale následně vypadli, prej kvůli štěkání v kruhu, ale on štěká radostí, ale to moc lidí nepochopí =o), když ho nezná... No nic, tak budeme držet palce pro příště =o)


Nesmím zapomenou na jednu nejúžasnější věc z celé výstavy!!! Malá Barča Kynclová (9 let) si půjčila do JH Berryho. Napřed jsem jim moc nadějí nedávala, protože co mi Berry předváděl v kruhu, to bylo hrozné. Ale až jsem je viděla jak zkouší, tak jsem nevěřila vlastním očím. Berry jako vyměněný běhal s malou Baruškou úplně úžasně. Ptáte se proč? Protože měla půjčenou od Denči ledvinku plnou piškotů a ona je tam malá, že její ,,pamlskovač" byl v úrovni Berryho nosu =oP Hned jsem říkala, že bych jí ho půjčila i do kruhu... Oba působili velice sladce, i když na vítězství neměli, protože Berryho neovládám pořádně já, natož malá Barča. Opravdu jim to slušelo =o)







Výstava voříšků a psů bez PP ve Zlíně-Mladcové 22.6.2008


Anet+ Sam, Denča+Denny


Na tuto akcičku jsme se s Denčou moc těšily. Hlavně já, protože teprve teďka po tolika letech jdu vystavovat SAMIKA na výstavě. Minule jsem byla nemocná, tak mě vystřídala Vendulka.
Musím uznat, že jsem před vstupem neměla vůbec nervy, protože jsem věděla, že Samik mě nikam ,,neodtáhne" a že se bude hezky předvádět. Vždycky je ale nějaká obava, takže zaprvé jsem neznala jednu rozhodčí paní Helenu Čuřillovou (voříšci), ale zato znala druhou rozhodčí Hanku Juráškovou (plemena bez PP). A zadruhé jsem nevěděla, jestli Sam nebude kulhat díky pravděpodobně luxaci pately :-(
Nejen naši paní rozhodčí jsme zaujali svým výstupem a skvělým souladem a pózami fotografům, ale trofám si říct, že i zapisovatelky a okolí. Konečně jsem mohla vystavovat SVÉHO vlastního pejska, tak proč si to neužít naplno!?! Bylo to úplně skvělé, být pochválen za skvělé prý profesionální předvedení :o) Dokonce po odchodu z kruhu mě požádala paní ze Zlínského deníku, jestli bychom nemohli spolu udělat rozhovor. Samozřejmě jsem neodmítla a odpovídala na všemožné otázky. Výsledek je zde
V naší kategorii osmi psů, jsme se sice neumístili do třetího místa, ale zato jsme odcházeli se skvělým pocitem z vystavování a myslím, že to na nás bylo i vidět =o) Parádně jsme si to spolu užili.
Počasí vyšlo skvělé,nepršelo, ale zato bylo úúúmorné horko, takže psi byli brzo unavení... Za celý den se zatáhlo tak na 2 minuty =o( Největší problém byl v tom, že na rozlehlém Mladcovském cvičáku se nebylo kde schovat před sluncem, protože na louce nikde nerostou stromy, takže není nikde stín, což je obří škoda.
A co Deny a Denny? Denny byl z takového počasí úplně vyřízený, takže Denisce jak naschvál nechtěl stát, pořád čuchal, zajímalo ho okolí a ne pamlsky, takže mi jí bylo líto, protože měli na víc... Ale jinak se mooooc snažili. Získali ve své skupině druhé místo, takže gratulujeme!
Po vyhodnocení všech psů, začaly soutěže. Začalo se Pejskem šikulou, který spočíval v co nejdokonalejším cviku. Zaslouženě ji vyhrál voříšek pána, který pro pejska vymyslel různé cviky na balancování - obdoba dětské houpačky, na které se pejsek houpal; pejsek vlezl do dlaně všema čtyřma tlapkama... Moc jim gratuluju, byli úžasní =o) Další soutěž nazvaná Pes piškoťák byla o snězení 15 piškotů pejskem dříve než jeho soupeř. Vítěz pokračoval v soutěžení až zaslouženě vyhrál labrador Benji od Odstrčilíků, který vše papal s chutí a bezkonkurenčně nejrychleji =oP Sam se účastnil také, ale nějak čekal, že v té misce bude něco lepšího než suché piškoty, tak než se dostal tak k 5.piškotu, jeho soupeř - německý ovčák =oD - už měl dožráno...
Poslední soutěží byla Pes a dítě, které se zúčastnila i Denča a díky vyčerpanosti bišonka Dennyho jsem jí půjčila Samika. Hodně jim to v kruhu slušelo a nechápu, jaktože se aspoň nějak dobře neumístili, ale protekce je protekce... =o(
Z celé akce mám skvělý zážitek a tak jestli bude příští rok zase voříškiáda, tak se určitě přihlásíme ;-) Už se těšííííííííííím =o)






Klubová výstava SKS a Deň samojedov Skalica 3.-4.5.2008


Výsledky:

Berry - tř.otevřená : V1, CAC, CC , res. klubový vítěz ( z 9 psů)
Viki - tř.šampionů : V1, CAC, CC, klubový vítěz ( ze 4 psů)

JuniorHandling :
Denča+Viki : BIS JH
Venda+Berry : res.BIS JH

Dítě a pes:
Patricie + Viki : 1.místo

Nejlepší odchov:
Viki + potomci : 1.místo


O pohár CA-stavu:
Canicross - ženy : Deniska + Viki - 2.místo
Scooter - muži : Tonda + Berry, Viki - 2.místo

Deň samojedov:
Agility -dospělí: Deniska + Viki - 2.místo
Maškarní ples: Viki - mažoretka - 1.místo






Kvalifikační závody mládeže ve Svratouchu 3.-4.5.2008

Anet + Sam

Výsledky:

SOBOTA

Jumping I.
16.místo
z 21
Agility I.
13.místo
z 21
Jumping II.
6.místo
z 21
Agility II.
15.místo
z 21


NEDĚLE

Jumping III.
18.místo
z 21
Agility III.
DIS
z 21
Agility IV.
11.místo
z 21



Kvalifikačních závodů jsem se chtěla účastnit již minulý rok, ovšem jsem onemocněla, takže jsem se toho vzdala... Hned jak jsem se dozvěděla termín, tak mě ho bylo líto, protože zrovna v tu dobu, měla být klubová výstava samojedů ve Skalici. Usoudila jsem ale, že je pro mě, jako juniora, důležitější zúčastnit se kvalifikačních závodů mládeže. Myslela jsem si, že bychom se se Samem mohli více prosadit mezi juniory než mezi dospělými, ale opak je pravdou...
Již po prvním běhu jsem zjistila, že úroveň české mládeže je na hodně vysoké úrovni a že Sam nemá v konkurenci rychlých šikovných psů moc šanci. Ale nepředbíhejme...
Nakonec jsem se domluvila s holkama z Příluku na dovoze i odvoze, za což hrozně moooooooc děkuji, protože jinak by to bylo strašné. Cesta byla namáhavá pro všechny, ale nakonec jsme je zvládli v pořádku. Ubytování dobré, až na schody v chatce, jídlo se jakžtakž dalo, účastníci, rozhodčí i pořadatelé v klídečku. Jsem moooc ráda, že jsem poznala nové lidi, především Janičku Liberovou s Hasinkou, protože jsou obě mooooc fajn. Bláňu jsem znala jen od vidění a díky jejímu malému, ale nafukovacímu autíčku, jsem jí poznala mnohem blíž, za což se určitě ráda. Je moc fajn =o)
Naše běhy za celý tento víkend i čtvrtek byly naše nejhorší za celou kariéru, což mě obrovsky mrzí, protože jsme na mládeži mohli alespoň o trochu předvést lepší výkony... Ale můžeme si za to sami nepoctivou přípravou - díky nemoci =o(
Je mi to líto, ale do Itálie jsme se nekvalifikovali. Na druhou stranu si můžeme užít psí tábor ve Svojanově o to déle, protože se nám to ke konci tábora krylo... Za to naději na postup do Itálie má snad Janička s Hasinkou a druhá účastnice ze Zlína Ljubka Řezníčková s Mayou, ale to se všichni dozví až 25.května. Mooooc bych jim to oběma holkám přála =o)
Janince moooooc děkuji za půjčení kopaček, vůbec jsem netušila, jaký tyto zázračné boty mají účinek... Určitě si je dopříště pořídím, protože fakt stojí za to =oP

Jsme zvědavá, jak budeme běhat příští týden v hale v Horce. Mají to být zkoušky, tak doufám, že to bude o něco lepší než ve čtvrtek, i když tam bude ten samý rozhodčí...


 




Závody agility ve Chvalnově "Chvalnovská pohodička" 5.-6.4.2008

Anet + Sam

Výsledky:


sobota - Agility 1
3.místo
z 22
sobota - SA3
5.místo
ze 6
sobota - Jumping 1
6.místo
z 22
Součet sobota A+J
2.místo
z 22
neděle - Agility 2
7.místo
z 22
neděle - SA3
2.místo
z 6
neděle - Jumping 2
2.místo
z 22
Součet neděle A+J
5.místo
z 22
Součet so + ne SA3
2.místo
z 6
Součet so + ne (A+J)
1.místo
z 27


Další agility jsem plánovala až tento víkend. Počasí slibovalo déšť, ale nakonec se umoudřilo a sprchlo jenom pár kapek v neděli v závěru dne. Celý víkend bylo velice aprílové počasí, tedy slunce, zamračeno, vítr a neustále se to střídalo... Závod z názvem "Chvalnovská pohodička" byl opravdu pohodový. Ještě jsem nebyla na žádných závodech, které by byly tak bravurně zvládnuty jak po organizátorské, tak i pohodové stránce. Přispěly k tomu i Věrky z Bratislavy Pedigree =oP Chvalnov je kousek za Kroměřížem, takže to byly první závody, kdy jsme jeli domů přespat. A to se vyplatilo.

V sobotu jsme běhali Agility i Jumping bez chybičky a překvapilo mě, že jsme doběhli i v čase a s rezervou! Ovšem ve zkoušce Sam měl odmítnutí na tunelu, takže jsme skončili pátí, ale opět v čase. Že by se blýskalo na lepší časy =oP Dovezli jsme si domů tedy 2.místo za součet, plaketku, 2x 2kg Pedigree a pískací hračku, které věnujeme na závody HafHaf klubu =o)

V neděli jsme běželi všechny běhy čistě opět bez časové ztráty, takže máme konečně obhájenou zkoušku v SA3. Jen tak dále, ještě takové dvě a budeme A3 Championi, ale nebudeme předbíhat... Nakonec jsme si dovezli 2.místo za součet Zkoušek SA3, malý pohár a balíček granulí. Taaak a dostali jsme se i ke konečnému udělení titulu "Chvalnovský pohodář". Jedná se o vítěze součtu 4 běhů za víkend v každé velikostní kategorii. Vítězné týmy budou zapsány do Seznamu Chvalnovských pohodářů a tím i nesmazatelné do historie překrásné obce Chvalnov. Díky bezchybnosti a k mé pochybnosti v oblasti času jsme VYHRÁLI v kategorii small. Bylo to pro mě absolutní překvapení... Ale už je to tak. Přivezli jsme domů 15kg krmiva Profilum, tričko "Chvalnovská pohodička 2008", startovné na další ročník a obrovský pohár o velikosti 50cm, ze kterého jsme hned po příjezdu oslavili vítězství naplněným šampaňským v rodinném kruhu při příležitosti dědových narozenin a Vendiného svátku. Je pravda, že chutnalo poněkud ,,kovově či zlatavě", ale takový úspěch se musel přeci zapít...

Tohle byl můj nejpohodovější víkend za celou agility kariéru. Prostě úplně nej lidičky a suprový Samik =o) Navíc takový obří pohár na poličce výškové vyčnívá mezi ostatními. Dokonce pohlcuje ten Vikinkův za 4.místo... Víkend byl tak super, že z toho bojuju v posteli s angínou, ale určitě stál za to =o)



Ostatní:
Marťa + Gina : 2x 3.místo LA3, 2.místo "Pohodář LA", 3.místo součet LA3
Zdeňa + Buffy : 3.místo "Pohodář LA"

Marťa + Sendy : 2.místo součet so 
Maruška + Kessy : 2.místo "Pohodář MA"
Jana + Brixie : 2.místo LA1
 



MVP Trenčín 26.-27.1.2008


Výsledky:

Anet + Jerry - mezitřída : V1, CAC
Renča + jack russel teriér Spike - pracovní : V1, CAC

Ostatní:
Lenka (vystavovala Renča) + jezevčík Efram - otevřená : VD
Ema + pinč Eron - veteránů: V1, CAC, CACIB, BOB


S Jerrym jsem jela poprvé na výstavu. Přípravy se konaly hooodně dlouho dopředu a myslím, že to bylo v pořádku, protože jsem ho pochopila a předešla případným nesrovnalostem... Nádherně jsme to zakončili krááásným titulem CAC i když byl ve třídě sám, přesto jsem ráda!!! Pan rozhodčí nás pochválil a především nás oslovil ,,DĚTI", protože viděl mladou holčinu =o) a mladého pejska :-) Výstava byla super, až teda na počasí, kdy celou dobu propršelo...