Agility
Agility je částí sportovní kynologie, založené na spolupráci psa s majitelem. Tato dvojce tvoří sehraný tým, který zdolává dráhy sestavené z různých překážek. Snahou a cílem týmové dvojice je dokončit celou dráhu v nejkratším čase a s co nejmenším počtem trestných bodů. Ty se udělují za chyby, odmítnutí a za překročení časového limitu.
Tohoto sportu se mohou účastnit všechna plemena psů bez ohledu na jejich velikost a původ.
Majitel po svém psovi požaduje, aby překonával různé typy překážek, např. přeskakoval jednoduché skokové překážky a skok daleký, prolézal tunelem, proskakoval kruhem, obratně se proplétal slalomem a mrštně a odvážně zdolával houpačku, kladinu a šikmou stěnu typu "A".
Každoročně se v České republice pořádají desítky závodů, které ke konci sezóny završí Mistrovství republiky v agility a ti nejlepší reprezentují naši zemi na Mistrovství světa.
Sam a agility:
Se Samem jsem si již poněkolikáté zúčastnila Kynologického tábora na vršavském cvičišti zaměřeného na agility a poslušnost. Po několikátém táboře jsem uvažovala dojíždět na cvičák na agility, protože to Samovi šlo mnohem líp než poslušnost. Na jednom táboře nám navrhli, že bychom mohli chodit pravidelně a pak si i zazávodit, ale to mě ani nenapadlo. Měla jsem v plánu docházet z toho důvodu, že to Samovi jde. Nikdy bych nevěřila, že budu já s takovým ,,vořechem" závodit. V oné době jsem neměla žádnou podporu rodičů, takže jsem se vydala na závody jen tak z ,,hecu".
Ihned po
prvních třech závodech ve Zlíně - Příluky jsme o prázdninách v roce 2005
obdivuhodně splnili podmínky do vyšší kategorie a s přehledem postoupili do těžší kategorie SA2. Od té doby jsme v této kategorii závodili v
Trnavě na Slovensku, v Ostravě, Prostějově, Hlučíně a Bratislavě.
Dokonce jsme se zúčastnili Mistrovství republiky mládeže v Lanškrouně,
kde jsme získali 3. místo ve družstvech SMALL, což je dosud nejvyšší
dosažený titul. Jsem na Sama velice hrdá.
Dále jsme se účastnili i Mistrovství Slovenské republiky v agility 2007, kde se předvedla hodně velká konkurence, takže jsme moc nadějí neměli. Ale zkušenost to byla k nezaplacení.
Píše se konec roku 2007 a máme už splněn přestup do nejtěžší kategorie SA3. Sam běhá na přesnost a z rychlostí je to u něj horší, takže o splnění zkoušky u nás rozhoduje rychlost. Vždyť už má na to věk. Jinak ale běhá krásně a koberec nám vyhovuje! Jakmile oslavil své 6.narozeniny, tak jsem se rozhodla, že je čas přestoupit do konkurenčnějších SA3, takže od roku 2008 zde budeme závodit. Doufám, že tento rok pro nás bude aspoň trošku úspěšný =o)
Tak a už máme další rok za námi. Tentokrát se blíží konec roku 2008. Všichni jsme o rok starší a Sam samozřejmě také. Není divu, že tento rok uběhl jako voda, vždyť Samik už má 7.narozeniny... Pro nás je rozhodující rychlost, ani ne tak přesnost, takže obhájení trojek pro nás bylo velice obtížné. Splnili jsme pouze jednu zkoušku, takže se vracíme zpátky do dvojek. Je to možná i tím, že jsem spoléhala na závody ke konci roku, ovšem v srpnu jsem si zvrtla kotník, pak byl Sam pokousaný, takže jsem musela odvolat letošní pro mě poslední Mistrovství republiky mládeže a dále pak Pohořelické závody. Pak jsem se uzdravila, jela se samojedy na Speciální výstavu a další týden si zvrtla druhý kotník. Bohužel mě chytla letos velká smůla, která vyvolala zrušení dalších závodů, tentokrát ve Chvalnově a v Hradci Králové =o( Plně doufám, že nás brzy opustí...
Teď něco k úspěchům. Výše uvedená obhájená zkouška byla splněna na Chvalnovské pohodičce ve Chvalnově. Právě tady jsme získali celoživotní titul Chvalnovský pohodář spolu s obrovským pohárem.